Práce v mrazu, vedru, hluku nebo s vibrujícím nářadím není romantická představa o vydělávání na chleba. Tělo takovou zátěž sčítá a dřív nebo později vystaví účet. Právě proto stát od ledna 2026 přitvrdil: u vybraných náročných profesí už nejde o dobrovolný benefit, ale o povinnost zaměstnavatele přispívat na penzijní spoření. Jenže jak už to u českých pravidel bývá, ďábel se skrývá v detailech – a těch není málo.
Třetí kategorie rizik: rozhodují hygienici, ne pocit z práce
Celá změna se točí kolem takzvané 3. kategorie rizik. Do ní spadají zaměstnanci, kteří dlouhodobě pracují v podmínkách, jež mají prokazatelně negativní vliv na zdraví. Typicky jde o práci ve velkém chladu či horku, v prostředí s vibracemi, nadměrným hlukem nebo o profese, kde je fyzická náročnost každodenním chlebem, nikoli občasnou epizodou.
Zásadní ale je, že o zařazení práce do třetí kategorie nerozhoduje pocit zaměstnance ani názor šéfa. Slovo má krajská hygienická stanice, která posuzuje konkrétní pracovní podmínky a jednotlivé rizikové faktory. Ministerstvo práce a sociálních věcí to ve svých materiálech zdůrazňuje opakovaně – bez oficiálního zařazení žádný povinný příspěvek nevzniká, i kdyby se pracovník domů vracel každý den úplně vyčerpaný.
Pokud ale hygienici práci do třetí kategorie zařadí, zákon mluví jasně. Zaměstnavatel musí přispívat 4 % z vyměřovacího základu na penzijní spoření zaměstnance. Nejde o možnost, ale o povinnost, která má vyrovnat fakt, že tito lidé mají statisticky kratší pracovní život i horší zdravotní vyhlídky v důchodu.
Penzijko ano, investiční produkty ne. Zákon je v tomto nekompromisní
Možná si říkáte, zda by se povinný příspěvek nemohl „schovat“ do jiného produktu – třeba dlouhodobého investičního produktu (DIP), podílových fondů nebo soukromého životního pojištění. Nemohl! Povinný příspěvek smí směřovat výhradně na penzijní spoření.
Zákon přitom nerozlišuje, zda má zaměstnanec starší penzijní připojištění se státním příspěvkem, do kterého se už od roku 2012 nevstupuje, nebo modernější doplňkové penzijní spoření (DPS). Platí obě varianty. Stejně tak zaměstnavatelnesmí zasahovat do výběru penzijní společnosti – nemůže nikoho nutit ke „svému“ fondu ani podmiňovat příspěvek změnou smlouvy.
Jediné, co zaměstnavatele zajímá, zda zaměstnanec penzijko má a zda splnil zákonné podmínky. Kam peníze odejdou, je čistě věcí pracovníka.
Automat to není. O povinný příspěvek si musíte říct
Tady přichází možná nejdůležitější informace celého systému: zaměstnavatel nezačne přispívat sám od sebe. Aby povinnost vznikla, musí zaměstnanec uplatnit své právo – oznámit, že má penzijní spoření, a dodat potřebné údaje.
Pokud to neudělá, nejde ze strany zaměstnavatele o porušení zákona. Jinými slovy: kdo mlčí, ten spoří sám. Stačí ale relativně málo – předat číslo smlouvy, název penzijní společnosti a dát zaměstnavateli jasně najevo, že nárok uplatňujete. Od této chvíle už se hraje podle zákona.
Zaměstnavatel pak sleduje odpracované směny v rizikovém prostředí a při splnění podmínek musí příspěvek odeslat. Nezáleží na tom, jak dlouho u firmy pracujete ani zda máte smlouvu na dobu určitou či neurčitou. Rozhodující je kombinace rizikové práce a splnění limitů.
Tři směny jako vstupenka. Ale jen pokud jsou opravdu „rizikové“
Další podmínka je poměrně přísná a v praxi může způsobovat potíže. Alespoň tři směny v měsíci musí být skutečně rizikové. Nestačí se do rizikového prostředí na chvíli podívat nebo tam strávit menší část pracovní doby.
Směna se započítá pouze tehdy, pokud pracovník vykonával rizikovou práci po většinu směny, tedy déle než polovinu pracovní doby. Směny, které trvají kratší nebo delší dobu než 8 hodin, se zohledňují poměrově: za každou započatou hodinu takové směny se do celkového počtu započítá jedna osmina.
Naopak např. tři hodiny v riziku z osmi hodin se nezapočítají vůbec. Z hlediska zákona nejde o směnu v rizikové práci, a tedy se s ní nepočítá ani pro vznik nároku na příspěvek. Pravidla jsou v tomto směru striktní a zaměstnavatel je musí dodržet, i kdyby to z lidského pohledu působilo nespravedlivě.
Kdy peníze skutečně dorazí a kde je uvidíte
Povinný příspěvek se nevyplácí okamžitě. Poprvé se převádí za měsíc následující po tom, kdy zaměstnanec předal údaje o své penzijní smlouvě, a zároveň v tomto období splnil podmínku minimálně tří rizikových směn.
Prakticky to znamená, že peníze dorazí na penzijko až po skončení daného měsíce. Zaměstnavatel navíc musí výši zaplaceného příspěvku uvést na mzdovém listu zaměstnance, aby bylo zřejmé, kolik prostředků na penzi skutečně odvedl. Transparentnost je v tomto případě povinná, nikoli dobrovolná.
Benefit je daňově zvýhodněný
Zaměstnavatelé sice nesou novou povinnost, ale stát jim zároveň nabízí kompenzaci. Příspěvky na penzijní spoření jsou pro něj daňovým nákladem a nepodléhají odvodům na sociální a zdravotní pojištění jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance (rovněž daně z příjmů fyzických osob), a to až do výše 50 000 korun ročně na jednoho zaměstnance. Povinný příspěvek tak sice zvyšuje mzdové náklady, ale ne v plné výši, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Tímto stát podporuje dlouhodobé spoření na důchod, snižuje budoucí tlak na veřejné rozpočty a zároveň částečně kompenzuje zdravotní a pracovní rizika lidí, kteří nemohou pracovat „do sedmdesáti u počítače“.
Pozor! Má to své „ale“. Limit 50 000 Kč je společný taktéž pro životní pojištění a dlouhodobý investiční produkt. Což patrně legislativci nevzali v úvahu, protože pokud byste jej už příspěvky zaměstnavatele vyčerpali v plné výši na jiné produkty, pak vám bude muset přispívat nad tento limit s odpovídajícími odvody. Je také možné, že by mohl být zaměstnavatel negativně motivován a příspěvky na jiné produkty omezit.
Malý krok pro zákon, důležitý signál pro lidi v náročných profesích
Povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijko není všelékem. Nevyřeší nízké důchody ani náročné pracovní podmínky, ale vysílá „jasný signál“: práce, která ničí zdraví rychleji, si zaslouží alespoň částečnou finanční kompenzaci do budoucna.
Kdo pracuje ve třetí kategorii rizik, měl by proto zbystřit, ověřit si zařazení své profese, a hlavně nezapomenout se o příspěvek přihlásit. Jinak se může stát, že zákonný benefit zůstane jen na papíře – a to by byla škoda.
Zdroj: David Kučera komentuje na iDnes
